Pojem oběťi si vysloužil v kolektivním vědomí lidstva negativní konotace, a není divu: zažili jsme napříč životy mnoho situací, kdy obětovat se znamenalo nespravedlivě zemřít. Obětovávali jsme se pro druhé a vyšli z toho poražení. Přes očistu v rodinných a partnerských vztazích jsme zjistili, že nám v životě velel podvědomý vzorec ,,láska rovná se oběť“. A tak je pochopitelné, že se lidé, šokovaní tímto prozřením, odpojují od pojmu oběťi a dávají sami sebe na první místo. Je to důležitý krok na cestě vnitřního osvobození.

Je pochopitelné, že lidé, kteří dlouho v životě hráli jeden extrém, se pak uchýlí k extrému druhému. Ten, kdo byl dlouho oběťí, si potřebuje zahrát na sebestředného sobce, aby došlo k dorovnání. Pokud víme, že je to fáze léčení a dosycení chybějící pozornosti vůči sobě, je to v pořádku.

Pokud však v této fázi setrváváme déle, než je nutné, můžeme se vměstnat do toxické masky ,,sebelásky”, která vymezuje hranice příliš násilně, neumí ustoupit a brát ohled i na druhé. Proto je tak důležité dovolit si v sobě odžít vrstvy oběťí a viníků, u(spo)kojit své vnitřní rebelující dítě a následně vstoupit do role dospělého, jenž vnímá rovnováhu mezi tím, kdy je zdravé ustoupit a kdy si stát za svým.

Když dozrajeme do bodu rovnováhy v přijetí všech těchto rolí na jevišti světa, pojem ,,oběťi” se nám může ukázat ve své původní, láskyplné podobě, kterou jsme dřív nemohli vidět, neboť jsme se utvrzovali v odporu vůči ní.

NENÍ NÁHODOU, ŽE PRO STAROVĚKÉ CIVILIZACE A PŮVODNÍ NÁRODY JE OBĚŤ ZÁKLADNÍM AKTEM CEREMONIÍ – UCTĚNÍ ŽIVOTA A BOŽSKÉ SÍLY.
OBĚŤ V TOMTO DUCHU ZNAMENÁ ,,ODEVZDÁNÍ SE SÍLE, JEŽ PŘEVYŠUJE LIDSKÉ CHÁPÁNÍ A ZÁROVEŇ NÁS TVOŘÍ.”

Nemusíme tomu říkat přímo ,,oběť“, může to být třeba ,,odevzdání“, nebo ,,ceremonie dávání a přijímání“. Když však očistíme svůj odpor vůči pojmu oběťi, ušetří nám to zbytečné starosti, neboť to, co chováme v odporu, se zákonitě do života vrací a zrcadlí jen proto, aby to bylo přijato takové, jaké to ve skutečnosti je. Bez nálepek, bez ponižování a vyvyšování.

OBĚŤ VE SMYSLU ODEVZDÁNÍ SE LÁSCE PRAVÍ:
,,DÁVÁM TI DAR ZE SEBE, A NIC ZA TO NEŽÁDÁM ZPĚT.
DÁVÁM Z LÁSKY, ABYS MOHL(A) KVÉST.
VIDĚT, ŽE JSEM PŘISPĚL(A) K TVÉ PROSPERITĚ,
JE PRO MĚ DOSTATEČNÝM DAREM ZPĚT.
NEDĚLÁM TO PRO SEBE, DĚLÁM TO PRO SVŮJ ROD, DĚLÁM TO PRO CELÝ SVĚT.”

To je původní esence aktu oběťi: pokora, čistota záměru, konání pro celek, nejen pro sebe. Můžete se naladit na původní vibraci toho, co znamená obětování ve smyslu odevzdání, a propojit se tak více s Bohem uvnitř sebe.

🙌 Předložit na oltář své duše tíhu zodpovědnosti za druhé, která vám nepřísluší, a odevzdat ji síle ohně, je také oběť.
🙌 Poděkovat za to, že z nás Matka Země sejme omezující struktury, tím, že do ní vložíme krystal, nebo modlitbu, je také oběť.
🙌 Darovat z lásky květinu, nebo sdílet s blízkými čistou vodu,
je také oběť.
🙌 Vysílat požehnání k sobě, ke svým přátelům i nepřátelům (buddhisté tento akt nazývají ,,mettá“), a přát jim to dobré, přestože k nám vysílají negace, je také oběťí. Odevzdáváme potřebu zamotávat se do nízkovibračních her a dovolujeme žít v lehkosti a svobodě sobě i druhým.

AKT OBĚŤI-ODEVZDÁNÍ JE O VYROVNÁNÍ ENERGIÍ V DÁVÁNÍ A PŘIJÍMÁNÍ. NEMYSLÍM JEN NA SEBE, MYSLÍM NA CELEK. DÁVÁME ZE SVÉ INICIATIVY, PROTOŽE CHCEME. PARADOXNĚ TÍM, ŽE SKUTEČNĚ NEOČEKÁVÁME NIC NAZPĚT, NÁS ŽIVOT ZAČNĚ ZAHRNOVAT NEZMĚRNOU HOJNOSTÍ, NEBOŤ NÁM STONÁSOBNĚ VRACÍ ZPĚT NAŠI ŠTĚDROST A NEZIŠTNOST.

Akt oběťi je intimním, důvěrným okamžikem propojení se sebou a s celým univerzem. Je to upřímné nazření do svého srdce: do svých pochybení, zklamání i nadějí. Pokora v uvědomění, že jsem pouze zrnkem v celém oceánu bytí, a přesto právě díky tomu spolutvořím celý oceán.

Obětuji část ze sebe, protože jsem v přímém kontaktu se životem, nepotřebuji si před ním dělat ochranu a kontrolovat se před světem. Já jsem tím životem, pro který se odevzdávám a z něhož poté přijímám. Toto je léčivé, blahodárné začlenění aktu oběťi-odevzdání do svého života. Přesně to od nás Matka Země potřebuje, abychom mohli budovat nové, spojovat se mezi sebou, bez hašteření a vymezování svého jáství.

Přeji vám všem, aby toxické prožívání oběťi z vašeho života odválo, a zůstalo jen to pokorné spojení se životem.

S láskou,
Margot Anthea Gabrielle