Když jste byli malí, báli jste se tmy? Většina z nás ano. A pochybuji, že bychom někdy přemýšleli nad tím, že bychom zpochybnili tento strach.

Bylo téměř přirozené, že jsme se báli tmy, protože tma je plná neznámých věcí, které by nám mohly ublížit.

Ale co se obvykle stalo, když jsme rozsvítili světlo? Naučili jsme se, že neznámé věci nejsou až tak děsivé. A ani takové neznámé. Byly jen součástí našeho prostředí.

Naučili jsme se spojovat temnotu s děsivými a neznámými věcmi a to, že je lepší nemluvit se svými temnými myšlenkami a emocemi.

Přinést světlo do našeho emocionálního stínu je mnohem náročnější než fyzicky zasvítit stolní lampu. Proto se tomu vyhýbáme.

Povrchnost je jednodušší. Ale tato temnota naší duše má vlastní život, který rozkvétá, zda se ji rozhodneme nebo nerozhodneme připustit.

Je tam a má velkou sílu.

Pochopení temnoty

Tento strach z emocionální složitosti rostl spolu s námi a časem se stal naším stínem. Je to skrytá součást nás samých, která ovlivňuje naše rozhodnutí mnohem častěji, než bychom si to uvědomovali.

Ve skutečnosti vynakládáme hodně úsilí, abychom tento strach potlačili a ukryli ho před sebou a ostatními. Je to naše tmavá stránka. Části nás, za které se stydíme a bojíme se je ukázat.

Ale tím, že budeme naši tmavou stránku popírat, neuvidíme, že do vnitřní temnoty klademe i naše silné stránky.

Z důvodů vycházejících z minulosti jsme se rozhodli tuto negativní stránku popírat a ukrýt, aniž bychom ji hlouběji prozkoumali.

Takto se na oplátku udržujeme od skutečného vyjádření nás samých. Mnoha způsoby může být ukrývaný stín považován za nejvyšší formu zrady.

Tím, že zakrýváme tuto část nás, říkáme, že si nezasloužíme ukázat naše úplné Já, čímž zrazujeme sami sebe.

Na oplátku, tajemství, manipulace a předstírání přebírají velké části našeho života ze strachu, že budeme nechránění a odmítnutí za tu část nás, kterou ukrýváme.

Jak jsme uvedli, náš stín se může projevit jako naše slabost nebo síla. Pokud si uvědomujeme naše skutečné Já, dostáváme příležitost vyjádřit svou sílu. Nicméně, pokud tyto kvality ignorujeme, vždy nám to způsobí škodu.

Čím více potlačujeme tmavé zákoutí našeho bytí, tím více čelíme poruše naší osobnosti. Může se to projevit ve formě závislosti, úzkosti, záměrně ztroskotaných vztahů nebo prací, nebo ve formě jiného chování, kterým ničíme sami sebe a jiných lidí.

Pokud si chcete uvědomit svůj stín, musíte přinést světlo do svých ran a dát si šanci vyléčit se a změnit. Ale pokud se rozhodnete zavřít oči, vaše rány budou postupně hnít a přinášet jed do vašich životů.

Když chcete prohloubit svou duchovnost, musíte projít přes vlastní stín

Každá duševní práce vyžaduje se vystavit a pochopit svůj stín. Pokud se výhradně zaměříme na hledání svého stínu, udrží nás to mimo míst studu, viny, žárlivosti, nenasytnosti, konkurence, žádostivosti a agrese.

Ale právě tyto emoce musí být zpracovány dříve, než se dostaneme k našim světlým stránkám. Ještě i určité duchovní cvičení, jako je meditace, se mohou stát pro nás těžké, když se pokoušíme ignorovat svůj vlastní stín.

Jeho potlačení se prokáže, když zavřeme své oči a zůstaneme jen s našimi myšlenkami. Stejně jako u všech silných emocích, to, na co se nechceme podívat, nás obvykle udržuje uzavřených a v odmítání.

V hloubce naší duše víme, že tyto kvality a pocity se usadí v nás a jejich ukrývání nás vede k prožívání neautentického života a někdy až k nepochopitelnému sebe-destruktivnímu chování.

Pokud svůj stín neuznáme a nepřijmeme, hloubka našeho duchovního a osobnostního růstu je omezená. Tím, že se odmítáme podívat na vlastní temnotu, odmítáme potřebu být zcela akceptováni jinými lidmi.

Začínáme si příliš idealizovat naši vlastní stránku získanou prostřednictvím našeho vnímání reality. Ta jednak utváří naši osobnost, povrchní stránku nás, kterou svět vidí.

Naše úkoly a osobnost se pokoušejí co nejlépe nám pomoci, abychom se cítili úctyhodní a sympatičtí. Pro některé to znamená být inteligentní, úspěšní a silní, zatímco pro jiné je to přesný opak.

Jakkoliv se naše osobnost pokouší ovládat život, je to jen další pokus být milováni za něco, kdo nejsme.

Pokud se tento dílčí obraz nás samých udrží neporušený, způsobíme si odloučení. Poselství je:

„Nechci vidět a cítit určité části mého nitra a raději soudit jiné za to, že ukazují a žijí to, co jsem se já rozhodl odmítnout,“ a proto si vybírám odloučení uvnitř i navenek. Je to bolestivé vězení nepřetržité izolace.

Obejměte celé své Já

Cesta k našemu světlu vede přes temnotu. Ať chceme nebo ne, temná stránka v nás je velmi aktivní, ačkoli je skrytá a navenek neviditelná.

Ale my víme, že je tam a neustále nás žádá o odhalení. Stín by se měl setkat v bezpečném a milujícím prostředí. Jinak se příliš bojí, že jeho obraz způsobí spoušť, a ještě větší izolaci.

Když je v bezpečí, můžeme začít hledat, zjišťovat a vyjadřovat to, co bylo ukryté před naším vědomím.

Existují mnohé neleštěné diamanty síly, kreativity a krásy, které jsme udrželi za hranicemi, aby se ostatní naši blízcí necítili být malí a vystrašení.

Mluvit se svým stínem představuje obrovský krok k vyléčení a sebelásce. Zpočátku, když se vydáme na tuto vzrušující a nezbytnou cestu, nemusíme si být jisti, kdo ve skutečnosti jsme.

Ale to jen proto, že jsme tak zvyklí na naše masky, které vyjadřují naše pravé Já. Je to jako potkat známého cizince. Brzy se nám objeví nové možnosti, volby a dojmy.

Náhle můžeme čelit mnoha otazníkem v našem životě z místa síly a pravosti. Posilujeme svou schopnost být na tomto světě úplnější a reálnější. Tak, jste připraveni?