Tato metoda se nazývala Waru Waru nebo také Camellones a po staletí byla úspěšně využívána lidmi na území dnešní Bolívie a Peru. Spočívá v budování vyvýšených záhonů obklopených vyhloubenými kanály. Ty slouží k zavlažování v časech sucha i odvodňování v době povodní. Také chrání půdu před erozí v důsledku povodní.

Tímto způsobem se v minulých dobách hospodařilo na 205 000 akrech země v okolí jezera Titicaca v nadmořské výšce téměř 4 000 metrů nad mořem! Archeologové jsou přesvědčeni, že metoda Waru Waru byla speciálně vyvinuta k tomu, abych chránila úrodu před nepříznivým počasím jako suchem, mrazem i velkou vodou. S příchodem Evropanů do Jižní Ameriky však upadla v zapomenutí.

V roce 1981 Clark Erickson z Univerzity v Illinois jako první pochopil archeologický význam této metody. Zároveň přemýšlel, zda by nemohla sloužit k užitku i dnešním farmářům stejně jako jejich předkům před staletími. Erickson začal proto obnovovat některé z těchto vyvýšených záhonů. Za pomoci tradičních andských nástrojů pak místní farmáři sázeli na tato experimentální políčka tradiční plodiny jako brambory, quinou a canihuu. Záhy zjistili, že s metodou Waru Waru dosahují například trojnásobných výnosů brambor než předtím. Dařilo se jim dokonce více než těm, co svá pole chemicky hnojili.

Metoda Waru Waru se osvědčila i jinak. V roce 1983 voda zadržená v obnovených kanálech zavlažila vyvýšené záhony během úporného sucha, které zničilo běžná pole v okolí. O tři roky později vyvýšené záhony jako jediné v kraji odolaly těžkým záplavám.

„Dříve byla tato oblast pokaždé zaplavená, ale teď máme Waru Waru a tahle půda nám dává užitek,“ libuje si farmář Luis Tulco z vesničky Aymara na západním břehu jezera Titicaca. Starosta obce Cesar Mamani mu přitakává: „Staré techniky nám připomínají naše předky a ti měli dobré nápady.“

K dnešnímu dni se v Peru podařilo zrekonstruovat 3 700 akrů s vyvýšenými záhony. Peruánské ministerstvo zemědělství uznává tuto prastarou metodu a podporuje její znovuzavádění formou půjček.