Onemocnění lymfatického systému
Proč je onemocnění lymfatického systému časté i v mladém věku a co s ním? To se u praktického lékaře vždy nedozvíte. Naštěstí existují specialisté, kteří se věnují zejména tomuto tématu a rozšíří vám povědomí o lymfedému, sekundárním lymfedému a jak se chovat preventivně i v akutních případech. Mízní systém je naše zlato, tak si ho hýčkejme.
Doba čtení 4 min.
Cesty k sobě
Ve zdravotnictví, výživovém poradenství zůstává jako nedůkladně probádané území, u laické veřejnosti jde o onemocnění s velkou neznámou. V ordinacích praktických lékařů se tím moc nezabývají, chybí dostatečná informovanost o moderní problematice přístupu k péči o nemocné s otokem končetin.
Právě praktičtí lékaři se často setkávají s otázkou „oteklých končetin“. Přitom tento nový vědní obor léčby propojuje úzce několik vědních odvětví, z nichž jedno nepracuje bez druhého. Často se s tímto onemocněním setkávám u klientek v raném a mladém věku, i když věk četnost a průběh ovlivní ještě více, pokud se s touto problematikou nic nedělá. Je to onemocnění jako každé jiné. Roli při rozvoji tohoto chronického onemocnění hraje včasná diagnostika, odeslání pacienta ke specialistovi k upřesnění diagnózy, stanovení racionální léčby otoků ve specializovaných centrech, tzv. lymfocentrech, následuje léčba udržovací v domácím prostředí, prevence komplikací a zhoršení klinického stavu klientů s lymfedémem.
Je všeobecně známo, že čím dříve se lymfedém diagnostikuje, tím je prognóza lepší a pozitivnější. Mízní otok, častěji nazýván lymfedém, se projevuje chronickými, zhoršujícími se a často celoživotními otoky končetin, které nemocného zatěžují, jak po stránce fyzické, tak i psychické.
Toto onemocnění může mít v neléčených případech a nevhodném životním stylu dopad i v podobě omezení hybnosti, práceschopnosti, zhoršení kvality života obecně, invalidity až ke karcinomu lymfangiosarkomatózního typu.
Teprve v posledních 30 letech, konkrétně od roku 1992, se problematika lymfedému dostává více do popředí zájmu.
Problém je ve špatné funkci lymfatického systému. Jde o jediný systém v našem těle, jehož hlavní funkcí je odvádět živiny a látky z krve prostupující krevními kapilárami. Lymfa je vlastně mezibuněčná tekutina spolu s buněčnými elementy a bílkovinami, která vzniká filtrací kapilár nebo vlastním metabolismem buněk.
Lymfa transportuje částice do velikosti 20 um; bakterie, viry, buňky nádorové, steroidní hormony, tuky, cholesterol, vitamíny rozpustné v tucích a další látky. Organismus člověka průměrně vytvoří až 2 litry lymfy, ale není problém vytvořit ani 30 litrů. Pokud jsou v těle fyziologické podmínky, tak má mízní systém velkou funkční rezervu a je schopen toto velké množství tekutin transportovat.
Problém nastává v okamžiku, kdy začne docházet k patologickým stavům. Mohou být v důsledku lymfatické blokády, tím dojde k nedostatečné drenážní funkci a ke snížení množství transportované lymfy systémem, následně pak dojde k nahromadění výše zmiňovaných látek a jimi osmoticky poutané vody ve tkáních.
Patologický proces zapříčiní vznik mízního otoku – lymfedému.
Lymfedém je vysokoproteinový otok, způsobený nadměrným hromaděním mízy v podkoží v důsledku neschopnosti lymfatického systému zajistit přenos makromolekulárních látek ze tkání s následnými chronickými zánětlivými reakcemi a v konečném důsledku dojde k fibrotizaci měkkých tkání.
Důvody vzniku lymfedému jsou různé a jejich diagnostika je někdy náročná i na základně krevního obrazu. Různé typy otoků mají totožný nález. Nejčastěji vzniká lymfedém u dolních končetin, v oblasti genitálií, v obličeji. Po narušení lymfatického systému operací, nebo úrazem však může dojít k nahromadění tekutiny v jakékoliv části těla.
V praxi se spíše setkávám se sekundárním lymfedémem. Což je stav, který nastává při druhotném poškození mízního systému ze známých příčin.
Nejčastěji rozvoj tohoto typu je způsoben zánětlivými procesy (viry, bakterie, paraziti) nebo přerušením mízních cév (úraz, operace, karcinom, liposukce).
Velkou skupinou lymfedémů v mé poradně tvoří poúrazové otoky a otoky po léčbě rakoviny – mízní uzliny, lymfomy. Setkala jsem se ale i s otoky po zákrocích chirurgů – plastika kolenních vazů, prasklé čéšky, výměna kyčelního kloubu.
Typické je pro sekundární lymfedém, že vzniká hlavně na 1 končetině, začíná před překážkou čili centrálně u místa poškození a rozšiřuje se postupně na periferie. Je známo, že pacient si do jisté míry za vznik tohoto onemocnění může sám. Stačí mít dlouhodobě nevhodný životní styl, stravu bohatou na tuky, sůl, extrémní výkyvy v dietách a následné hyperfágii. Po operaci je důležité patřičně edukovat pacienta. Pokud se zanedbá péče o pooperační ránu, nebude šetřit operovanou končetinu, nebo nebude nosit pravidelně kompresivní návlek, může si toto onemocnění snadno přivodit. Podle časopisu Intermedicína pro praxi vznikne sekundární lymfedém u 10 – 40 % pacientů, kteří podstoupili komplexní léčbu onkologického onemocnění s chirurgickým odstraněním a/nebo radioterapií axilárních nebo pánevních eventuálně tříselných mízních uzlin.
Léčba se začala rozvíjet v porevolučním období v českých zemích. Tehdy vznikla Lymfologická společnost. Do té doby probíhala léčba pouze podáváním preparátů na bázi diuretik. Méně nevhodnou nebo spíše vhodnější variantou bylo doporučení nošení kompresivních punčoch. Racionální komplexní léčba lymfedému se rozšířila až se vznikem specializovaných pracovišť, zajištěním kvalitně vyškolených lymfoterapeutek pod vedením lymfologů (vyškolených doktorů). Sama mám tu čest, že mohu spolupracovat s kvalitní A VELICE ERUDOVANOU A ZKUŠENOU LYMFOLOŽKOU JARMILOU CAGÁŠKOVOU (WWW.LYMFOCAGASKOVA.CZ). Společně s výživou na míru podle nejdostupnějších informací dokáže lymfologická a kompresní péče věci, co se nám nedávno zdály téměř nemožné.
Je důležité neopomenout na nutnost spolupracovat ale i s internisty, angiology, flebology, onkology, chirurgy. Velice důležitá je vůle a přesvědčení klienta, že se stav může zlepšit. Pro maximální délku efektu se nesmí zapomínat i na péči v domácím prostředí, jako je péče o kůži, nošení kompresních punčoch nebo legín, naučit se správnou techniku dýchání a pravidelný šetrný pohyb. Důležitá je i minimalizaci dlouhodobé statické zátěže postižené končetiny.
Lymfatický systém byl objeven před více jak 400 lety. Po objevení mízního systému stále neexistuje lék, jak vyléčit lymfedém. Dysfunkce mízního systému projevující se otoky je nevyléčitelné onemocnění, avšak při včasné diagnostice a spolupráci pacienta lze udržet lymfedém v příznivém stavu. Pomůže tomu i bylinná terapie. Neboť bylinky tu byly od pradávna. Mám pro tento speciální problém vyvinutou bylinnou směs pro dobrou činnost lymfy s Moringou olejodárnou a dalšími bylinami, které v dokonalé harmonii pomáhají v lepší činnosti lymfatického systému.
Doporučuji popíjet dle návodu, případně si můžete nyní v létě udělat osvěžující drink pro skvělou činnost lymfy, která v letním období dostává zabrat.
Připravte si 2 dávky dle návodu, po vylouhování přeceďte a nařeďte dvojnásobným množstvím Magnésie, přidejte plátky okurky, pár pomačkaných borůvek, citronovou šťávu a popíjejte v průběhu dne. Pro doslazení použijte čekankový sirup J
Vše dobré Vám přeje Vaše akreditovaná výživová poradkyně Mgr. Ing. Markéta Rozinková
Zdroj: www.celostnimedicina.cz