V meditaci se učíme přijímat věci takové, jaké jsou. Dost možná se v ní skrývá klíč, jak to udělat, abychom věci přijímaly tak, jak přicházejí. Soustředěná mysl, dech a otevřené srdce. Jaké další zásady nám mohou pomoci ke klidnému životu?

Doba čtení 4 min.

Cesty k sobě

---

Meditace je léčivá. Dodává sílu a smysl, urychluje proces uzdravení. Dopřát si tuto blahodárnou koupel v přítomném okamžiku – několik minut jenom pozorovat svůj dech, nic nedělat a jen tak „být“ – však pro spoustu, zejména na výkon zaměřených lidí, může být ze začátku paradoxně nesmírně těžké a frustrující. Protože léčivý proces si není možné vynutit. Člověk, který chtěl mít celý život věci pod kontrolou a pořád něco řídil, může mít při meditaci ze začátku dokonce pocit, že se nic „neděje“, že je to nuda a že nepřichází výsledky. Jak se po psychické stránce uvolnit a na meditaci se co nejlépe naladit?

Vstupem do meditace vstupujeme na úplně nové území. Musíme si uvědomit, že i když je meditace v současné době v západním světě „IN“ – i když pronikla do spousty firem, i když se učí na prestižních univerzitách, a i když stále více výzkumů potvrzuje její, pro člověka pozitivní účinky, tak její filozofické podhoubí pochází z Východu, s čímž se pojí úplně jiný styl myšlení a chápaní.

MEDITACE JE CESTOU SEBEODEVZDÁNÍ.

MÍSTO SNAHY, ABY SE NĚCO STALO,

 ZAKOUŠÍME ZÁZRAK, ŽE SE VĚCI DĚJÍ SAMY.

Ať chceme, nebo nechceme, když meditujeme, tak se nejednou pohybujeme i na hranici hmotného a duchovního světa, respektive zažíváme transcendentální prožitky – například vstupujeme do „světa za myšlenkami“, kde ego a lineární myšlení najednou nemají v ten moment žádný význam. Anebo ještě jinak: Návyk jenom si od života něco brát, získávat, hodnotit nebo si vynucovat různá potěšení při praktikování meditace příliš nefunguje.

Meditací v pojetí dnešního článku mám přitom na mysli zřejmě dnes nejrozšířenější pojetí mindfulness, kdy člověk několik minut sedí v tichu a pozoruje svůj dech (podobně se v ČR praktikuje např. v kolínském klášteře, viz můj článek z minulého roku. Ostatní typy meditace jsem na Celostní medicíně rozvedl více pro změnu v tomto seriálu.

V meditaci se učíme přijímat věci takové, jaké jsou, učíme se důvěře, odevzdání, pokoře, což někdy může racionální mysl děsit. Podle Jona Kabat-Zinna, autora skvělé knihy Život samá pohroma, vlastně takové bible mindfulness (nakladatelství Melvil, 2016) nejlepší možný postoj, který k meditaci můžeme zaujmout, je postoj otevřený a zvídavý. Naopak zklamaní z meditace jsou jak lidé, kteří už dopředu vědí, že to „nebude fungovat“, tak i ti, kteří jsou zpočátku až fanaticky nadšení a jistí si toho, že jim meditace změní, zachrání a kompletně zlepší život. Takto nepřiměřená očekávání pochopitelně nemohou být naplněna, a tito praktikující pak dříve či později s meditací skončí.

Nyní tedy již zmiňované kvality (postoje), jež je dobré při meditační praxi rozvíjet a mít na paměti, protože jsou základem pro to, aby naše meditační praxe mohla „rozkvést“ a mohli jsme na sobě úžasné účinky meditace pocítit. Jsem vděčný Kabat-Zinnovi, že nám je už v dnes jednou zmiňované knize Život samá pohroma shrnul (2020: 71–79). K sedmi ceněným postojům při meditaci (cvičení všímavosti) patří:

•  Neposuzování

Čiré vnímání v meditaci = neposuzování. Pokud nám mysl například našeptává, že meditace je nuda, instrukce je jasná: vrátit se svou pozorností znovu k nádechům a výdechům. Neboli jak říká Kabat-Zinn, když nás podobné soudy napadnou, je velmi důležité je rozpoznat jako posuzující myšlenky, dále je nerozvíjet a nevěnovat jim pozornost. Posuzování a hodnocení nás uvězňují v automatických reakcích – osvobodit se od nich znamená velký nárůst vnitřního klidu.

•  Trpělivost

Spěch a snaha čehokoliv rychle dosáhnout jsou dalšími známkami toho, že nejsme plně přítomní. V hluboké meditaci naopak často ztrácíme pojem o čase (E. Tolle, světoznámý guru přítomného okamžiku to popisuje tak, že mizí psychologický čas.) V přítomnosti je nám tak dobře, že nedává smysl honit se za čímkoliv „lepším“ či chtít být „jinde“. Podle Kabat-Zinna nám trpělivost pomáhá si připomenout, že nemusíme každý okamžik naplnit nějakou skvělou činností, abychom ho učinili bohatší, protože se „bohatí cítíme už teď.

•  Mysl začátečníka

Žádné dva okamžiky nejsou stejné. Tuhle kvalitu můžeme rozvíjet například tak, že kdykoliv uvidíme někoho známého, zeptáme se sami sebe, zda vnímáme toho člověka svěžíma očima, jako bychom ho viděli poprvé, nebo jestli na něj díváme jen skrze svoje filtry – pocity a myšlenky o něm. A jestli zázraky typu noční oblohy nebo sněhových vloček už jsou pro nás dávno známé a nezajímavé věci, na které jsme si zvykli.

•  Důvěra

Pro někoho není lehké začít věřit své intuici, svému vnitřnímu Bytí… Avšak naučit se respektovat své pocity a důvěřovat jim, je dalším důležitým kamínkem do meditační mozaiky. Vedlejším pozitivním efektem je pak to, že čím více důvěřujeme sami sobě, tím snadnější je pro nás důvěřovat i ostatním a světu kolem nás.

•  Neusilování

„Při meditování je nejlepším způsobem, jak dosáhnout cíle, neusilovat o výsledek,“ píše Kabat-Zinn. To je velice zajímavý paradox a souvisí s přechozím bodem, důvěrou – důvěrou setrvat v přítomném okamžiku a „dovolit, aby se to stalo.“ Říkáme tím totiž podvědomě, že je vše v pořádku. Což je mimochodem velmi mocný léčivý postoj. Naproti tomu to, že chceme pořád něco vylepšovat a o něco usilovat, vychází z přesvědčení, že v pořádku tak úplně nejme…

•  Přijetí

Energií na zotavení často podle Kabat-Zinna plýtváme tím, když odmítáme přijmout fakta. Jeho pracovní definice uzdravení zní: léčení znamená vyrovnat se skutečným stavem věcí. Přijetí neznamená rezignaci, ale ochotu vidět věci, tak jak jsou. Tento fenomén jsem měl možnost sám zažít, když mě jednou na terapii tmou bolela hlava. Tehdy jsem bolest „přijal“, nějakou dobu pozoroval, a po čase odešla…

•  „Nechat být“

Je to způsob pouštění, nezadržování. V meditaci rozpoznáváme řadu prožitků a myšlenek, abychom je pak „nechali být“. Meditace nás tak učí významné ctnosti – nelpění. Schopnost „nechat být“ snižuje stres. Tuhle dovednost zapojujeme přirozeně, když usínáme. Naopak vystresovaný člověk mívá s usínáním problém – nedokáže zapudit („nechat být“) své myšlenky a v klidu usnout. Nejen při zbavování se stresu tak má meditace a rozvíjení její praxe velký význam a obrovský léčivý potenciál.

Literatura:

Kabat-Zinn, J. (2016): Život samá pohroma. Brno: Jan Melvil

Autor: Mgr. Jiří Hamerský

Zdroj: www.celostnimedicina.cz

---

Není v našich silách ručit za všechny obsahy videí, názory a jednání jednotlivců.
Přejeme vám všem mnoho lásky v této transformační době.

---