MÉ JMÉNO JE RAKOVINA
Ano, vím, že tě žeru. A ty si mě pěstuješ. Tvé buňky jsou jedovaté a mně, RAKOVINĚ, se to líbí. Na začátku jsi byl(a) malé nevinné dítě. Co tě změnilo, že se v tobě usídlily myšlenky plné strachu, zloby, nenávisti, viny a křivdy?
Víš, jak rostu? Vím, že ti svět předloží pohádku o stresu, životosprávě a toxinech. Ale co když je to jinak?
Třeba Eva. Doma, za války, to neměli snadné. Bylo všeho málo. Naučila se od rodičů strachu. Později se její muž, který také pocházel z chudých poměrů, velmi vypracoval. Měli dostatek, ale zároveň neměli jeden druhého. Jen ta práce a zase práce. V křivdu a výčitky se vše obrátilo.
Nebo Marek. Lidé jsou mrchy. Kradou a podvádějí. Nemám na ně dobrého slova.
Ivča se bojí a stydí za svou minulost. Selhala. A ne jednou.
A já, RAKOVINA, vám říkám: MÝLÍTE SE!
Nesu vám dar, pomoc a pochopení.
Eva by měla poděkovat svým rodičům (i když už nežijí) za stravu a střechu nad hlavou. Svého muže láskyplně požádat o soucit, podporu a pochopení. On jí do hlavy nevidí. Neví, že její protivnost, nezájem a odstup je volání o pomoc.
Marek by si mohl uvědomit, že všichni lidé byli malými miminky. Jak jim on, Marek, může pomoci? Pokud je odsuzuje a nenávidí, bolest a jed je v jeho těle a ten jed ho zabíjí. A já, RAKOVINA, z něj rostu. Může zkusit lidi pochopit. Jaká životní situace je vede k tomu, kým jsou?
Ivča si může vzít svou minulost zpět tím, že se do ní v duchu vrátí a udělá vše, kde selhala, nově. Může se jít svým blízkým omluvit a dál žít jinak. Nebude to snadná cesta, ale copak já, RAKOVINA, snadná jsem?
Možná si o sobě Ivča myslí, že už je zlomená a marná a že není dost silná vše, co minulých deset patnáct let „kazila“ dělat jinak. Ale to je právě ten omyl a dar, který ti já, RAKOVINA, nesu. Můžeš! Můžeš být jiná, můžeš být jiný.
A co děti s rakovinou? Jak ty si ji vytvářejí?
Malé děti jsou zrcadly svých rodičů a hlásí zprávu o RAKOVINĚ. Hlásí zprávu o trápení, strachu, zlobě, vině a křivdě tam, kde se zrodily. A někdy, výjimečně, pokračují ve svém příběhu z dřívějška, rozumějte minulé inkarnace.
A jak se děti uzdraví?
Ty, co si potřebují jen dožít svůj dřívější příběh, dostanou tady a teď kopec lásky, který tehdy neměli, a tím tuto inkarnaci ukončí. V srdcích svých rodičů budou navěky milované.
Ty děti, které hlásí zprávu svým současným rodičům, hrají s námi hru na pravdu. Změníš se? Pochopíš? Odpustíš?
Už chápete, jaká vede cesta k uzdravení?
Je to dobrý pocit a čisté svědomí (čisté myšlenky) každého z nás! Cítíte to uvolnění v těle? Dobré a čisté myšlenky každého o každém. O mně, o tobě, o nás. To já, RAKOVINA (i neprojevená), ustupuji!
Žijte